Ukázka z knihy o očkování (Randall Dr Neustaedter)

Ukázka z knihy o očkování 

(Randall Dr Neustaedter)

Mnohé vakcíny mají vedlejší účinky. Ty mohou být rozděleny do dvou skupin:

a) okamžité reakce
b) pozdní reakce a trvalé následky.

Mezi okamžité reakce patří teplota, alergické reakce a křeče. U některých typů vakcín mohou mít i velmi těžký průběh. Do pozdních reakcí a trvalých následků se zahrnuje epilepsie, mentální retardace, snížení schopnosti adaptace na výukový proces a paralýza. Riziko onemocnění se musí posuzovat proti riziku vedlejších účinků očkování. Ty jsou popsány v příslušných kapitolách o jednotlivých nemocech. Navíc existují teorie, vysvětlující proč imunizace může způsobit mírné a dlouhodobé poruchy imunitního a nervového systému.

Odpůrci očkování jsou přesvědčeni, že imunizace způsobuje opakované respirační infekce u dětí, protože oslabuje imunitní systém. Dr. Richard Moskowitz, uznávaný homeopatický lékař a známý kritik očkování, naznačil možný mechanismus tohoto jevu. Domnívá se, že vakcína se inkorporuje do vlastních buněk organismu, kde dlouhodobě stimuluje produkci protilátek. Různé druhy přirozeně se vyskytujících virů se nacházejí v buňkách jedinců a pojí se k některým chronickým onemocněním (herpes, tumory, panencephalitída). Vakcíny se chovají podobným způsobem, jestliže dojde k jejich inkorporaci do buněk. Tato stálá senzibilizace imunitního systému oslabuje přirozenou schopnost organismu bránit se proti ostatním virovým nákazám a navíc může vyvolat autoimunní odpověď vedoucí k závažným problémům.

"Latentní virus přežívá jako jasně "cizí" element v buňkách, což znamená, že imunitní systém je nucen neustále tvořit proti němu protilátky a to tak dlouho, dokud je toho schopen. Protože virus je nyní trvalou součástí genetického materiálu buňky, tyto protilátky jsou namířeny proti buňce samé. Přežívání živých virů nebo jiných cizích antigenů v buňkách hostitele nutně vyvolává autoimunní reakci, protože destrukce samotné infikované buňky je jediným možným způsobem, jak tuto permanentní antigenní stimulaci odstranit z organismu. Protože rutinní vakcinace vpravuje živé viry a jiné vysoce antigenně aktivní substance do krve opravdu každého, pak je obtížné neučinit závěr, že podstatný vzestup autoimunních onemocnění je automatickým důsledkem aktivní imunizace." (Moskowitz. 1983) Naše poznání je v tomto směru značně omezené a dlouhodobé účinky přežívání cirkulujících antigenů v organismu zůstávají neznámé. Mohou způsobovat kontinuální imunosupresi, která znemožňuje organismu reagovat normálně na onemocnění. Mnoho odpůrců očkováni navrhuje, aby byl k imunizaci zaujat obezřetnější přístup, dokud nebude více známo o těchto možných dlouhodobých účincích.