Tuky

Tuky jsou nepostradatelnou složkou lidské potravy pro zdravé stravování. Člověk potřebuje 5 – 6 % objemového  množství v potravě. Skoro v každé potravě máme určité procento tuku, takže ho přidávat navíc je zbytečné. Například některé druhy ovoce obsahují i několik % tuku. Některé potraviny se ale nedají bez tuku upravit, takže musíme trochu přidat. Takže dáme co nejmenší  množství. V historii se dlouhodobým pozorováním zjistilo, že pro člověka je nejvhodnější živočišný tuk, né rostlinný. Že je používání rostlinného tuku zdravější je fáma, která vznikla z hospodářských důvodů, za velké světové krize. Určité chovatelské skupiny neměli dost peněz a tak celá stáda vybili. Najednou vznikl velký nedostatek živočišného tuku, nejvíc vepřového. Ten je pro člověka uplně nejzdravější. Margarín vyrobil z loje jeden Francouz Hippolyte Mege- Mourries už za vlády Napoleona III. Pracoval na tom na základě vyhlášené odměny. Rozpustil hovězí lůj a nechal ho ztuhnout. Z toho co ztuhlo, oddělil tekutou složku a nahradil jí mlékem. Důkladně rozmíchal a to byl původní margarín . Původní margarin nebyl z rostlinných  tuků, to až později mezi dvěma světovými válkami, se už většinou vyráběl i z loje i z rostlinných tuků. Pracovalo na tom plno chemiků po celém světě,  hledali způsob jak vytěžit rostlinný tuk z rostlin. Ale nedařilo se a byly obrovské problémy, nakonec se to ale podařilo a lůj nahradili rostlinným tukem . I lůj  zapáchá, nebýt ale mléka, lidé by to nejedli. Tyto tuky se rozmohly za hospodářské krize, lidé ho nechtěli, protože to doslova zapáchalo. Reklamou a jakoby „odbornými lékařskými posudky“, že živočišné tuky zabíjejí a škodí a prospěšné jsou jen rostlinné. Člověk je jen velmi těžko zpracuje, neobsahují všechny potřebné složky pro lidskou potravu. Jsou tepelně méně odolné, rychle se spálí, ty spáleniny mají velice nepříznivé účinky. Skutečné rostlinné tuky mají mnohé nevýhody, nejsou dostatečně tekuté, velmi se sráží,  páchnou a nejsou prospěšné zdraví. Při běžné teplotě, jsou tuhé, mazlavé a nebo zase velice tekuté.A k odstranění těchto nedostatků se používají opět chemikálie. Tužení –hydrogenace – ztužuje tuk pomocí katalyzátoru, teplotou okolo 200 stupňů C. Přitom se používá například nikl s vodíkem.Vznikají tím nasycené mastné kyseliny a tím se tuk ztužuje. Na odstranění zápachu se používají další chemické přísady. Další chemikálie způsobují hnědnutí při  smažení, aby to vypadalo jako na másle, a další chemikálie na lepší roztírání. Dále se veřejnost straší cholesterolem. Při různých pokusech jediný neukázal jeho škodlivost u člověka ani jednou. Dokonce je to důležitý prvek  lidského života. Bez cholesterolu by člověk zemřel. Je základní složkou  mozku, nadledvinek a většiny buněk. Nebýt cholesterolu, tak by jsme  měli další nevýhody. Z něj se tvoří vitamín D a kyselina žlučová a pohlavní hormony. Takže není v těle cizí jedovatou látkou, ale základní stavební  látkou, buněk i orgánů krve. Stabilizuje totiž v krvi membrány buněk. Podporuje imunitní systém, kdo nemá dost cholesterolu, klesá jeho obranyschopnost. Prudce stoupá psychický stav, který  zvyšuje sebevražednost. Tělo si ho dokonce samo vyrábí z jiných chemikálií v těle. Je zajímavé, že určité skupiny lidí  na světě považují vysokou hladinu cholesterolu za příčinu tzv. ischemické  choroby srdeční. U lidí trpících touto nemocí a nebo ty co na ní zemřeli, neměli vysokou hladinu cholesterolu. A přesto se tato fáma drží. Například vysoká hladina fibronogenu, další chemikálie,  aminokyseliny homocisteinu a nízká hladina melatoninu, ty zásadně způsobují ischemickou chorobu srdce, ale tím se nikdo nezabývá a nesleduje to. Cholesterol není třeba měřit, lidský organizmus s ním dokáže hospodařit. Když je ho málo, vyrobí si, pokud je ho mnoho, tak ho vyloučí, člověk by musel denně sníst kotel cholesterolu, aby mu to uškodilo. Člověk s nízkou hladinou  cholesterolu zásadně vykazuje podstatně větší výskyt určitých systémových chorob, podstatně zvýšené agresivity v povaze, až chorobné a sebevražedné sklony. Navíc léky používané na snížení cholesterolu mají vysoce nepříznivé účinky, jsou až nebezpečné. Hrozí zácpy, průjmy, zvracení, nevolnosti, různé vyrážky na těle a podstatně se sníží srážlivost krve. Takže kdo déle užívá tyto léky, může i vykrvácet. A u některých pacientů to podstatně zvýšilo tvorbu karcinogenu. Různé fámy jsou i o výrobě jedlých olejů. Ty se vyrábí ze soji, oliv, z kukuřičných klíčků, řepky, slunečnice, obilí, zrnek hořčice, bavlníkových semen, kokosu, sezamu. Ve skutečné velkovýrobě se lisování za studena nepoužívá ani u olivového oleje a může to  být na etiketě. Tento olej se získává z plodů tzv. lehkým benzínem, vyplavuje se. Potom se destilací vzniklá směs zbavuje rozpouštědla. Takto vytěžený olej není ještě vhodný na užívání, musí být dále zpracovaný. Rafinací se např. odstraňuje sliz a lecitin. Dále se chemikáliemi bělí, odkysličuje a dezodoruje. To se dělá louhem sodným a bělící hlinkou v horké páře. Tímto průmyslovým zpracováním se z olejů ztrácí přírodní látky, vyhovující správnému stravování. Jakási spolehlivost při nákupu může poskytnout  etiketa,  že je olej  přírodní  -

olivový olej extra. Pokud není extra, tak ho raději nekupujeme.Takový olej by neměl být zpracován chemicky. Na Krétě vše plave v oleji. Ráno nebo přes den pijí i sklenku samotného oleje a přesto je tam nejnižší  výskyt  infarktů. Přesto to není správné pít olej.