O pravdě

Pravda! Kdy bude konečně na zemi správně rozpoznána pravá hodnota tohoto pojmu! Že mu nebylo dosud vskutku porozuměno, můžeme vidět dnes a denně na celé zemi, jedno, projdeme-li státy a národy od východu k západu, či od severu k jihu. Všem vážně hledajícímu musí být až podivno, s jakým zmatkem v mnohých společenských poměrech je v dnešní době spojován vysoký pojem: Pravda.

Všeobecný jarmark v této věci je však způsoben jen škodlivou blahovolností poměrů, jež dovolují mnohým, se samozvanou osobivostí nárokovat si „patent pravdivosti“ dokonce i v těch nejsměšnějších vědeckých, společenských i politických věcech. To však je možné jenom za dosavadních podmínek povrchního uvažování většiny, neboť v celkovém zmatku a chaosu je dnes již téměř zastřeno pravé vyciťování všech pojmů, vložených do Stvoření.

Nutno však vzít zde v úvahu také i poctivé snažení mnohých, kteří s vytrvalým úsilím snaží se nalézt již konečně pravý obsah vysokého pojmu Pravda, neboť tuší, že s ním jest spojeno i odhalení čehosi skutečně velikého. a to není pozorováno nesprávně!

Pravda! Dosud nebylo bráno v potaz to nejdůležitější, totiž, že ke správnému porozumění pojmu Pravda chybí zde tolik potřebný klíč. Chybí-li tento klíč, zůstává Pravda stejně tak jako i další nesprávně pochopené, a proto také mylně používané pojmy, stále mimo své zářivé výsadní místo, na které nezpochybnitelně patří.

Pravda! Je přece všeobecně známo, dokonce i mezi dnešními lidmi, že nalezl-li kdo hledanou, skutečnou Pravdu, nalezl spolu s ní i pravé poznání svého Stvořitele. Tak také i ten, který vydal se hledat svého Boha, nalezl současně s Ním Pravdu. Pravda jest tedy neoddělitelně spojena s Bohem! Ona jest součástí Jeho Samého!

To je ten klíč, který otevírá bránu k poznání neměnitelné Pravěčné Pravdy, přebývající u Boha. Pramení-li však podstata Pravdy z výšin, z dokonalosti od stupňů Stvořitelova trůnu, je snadné pak pochopit, že se vymyká i porozumění ryze pozemského smýšlení, tedy rozumu, plně připoutanému k této hmotné zemi. Zde musí se lidstvo pozvednout k pochopení Pravdy jemnějšími prostředky, jimiž je k tomuto od Stvořitele obdařeno. Prostředníkem k poznání a pochopení Pravdy jest v člověku to nejvlastnější, duch. Duchovní jádro, jež dává nám o sobě vědět svými citovými záchvěvy. Jinak řečeno, cit nese v sobě na povrch vědomí, hlas ducha! To musí být základem pro každé další zkoumání a pátrání po Pravdě. Zde není jiné cesty! Bez osvojení si pravého naslouchání svému citu zůstane jeden každý trvale daleko vzdálen poznání Boha a tím také i Pravdy, jež je s Bohem neoddělitelně trvale spojena. Pochopí-li toto hledající jako základ pro své hledání, stane se jim pak cesta ke Světlu, k osvobození ze zmatků, mnohem snadnější a schůdnější.

 Pamatujte: Pravda jest!

Ona jest v Bohu a také působí v Jeho Vůli! Pravda je základním kamenem všeho Bohem stvořeného a také se ve Stvoření trvale projevuje. Její projevy možno nazvat zákonitými, či jinak řečeno Zákony Stvoření. Na těchto Zákonech vznikl vesmír i země a spolu s ní a se vším ostatním také i člověk, jenž nemůže se proto snad z vlastní vůle postavit mimo tyto živoucí Zákony. Je jim jako tvor podroben, ať chce či nechce to poznat nebo přiznat. Těmto neochvějně pracujícím Zákonům je také zcela lhostejno, je-li pozemský člověk ochoten jich dbát, či nikoliv. Ony trvale působí a ve své neomylné spravedlnosti přináší také člověku zpět ovoce jeho činů a rozhodnutí. Lidé nechtěli to jen dosud správně poznat, protože ve světovém řádu jest doba obsahující v sobě setbu - činy a sklizeň, neboli zpětné působení často delší, než jeden pozemský život. Proto dosud ta nechápavost nad tím vším, co se tak zdánlivě navenek jeví jako nespravedlnost, nazývaná mnohými, v reptání, osudem. Ve skutečnosti tomu tak není a nikdy nebylo! Světové Zákony, pocházející z moudrosti a dokonalosti Stvořitele, měří veškeré konání, myšlení a cítění lidí až do těch nejjemnějších odstínů.

Uchopí je do vláken velikého oběhu, aby nakonec umocněné silou vzrůstu, vrátily je v pravou chvíli zpět k původci. Zde potom tyto přinesou znásobené požehnání, byla-li setba dobrá, nebo bolest a útisk, jednalo-li se o setbu zlou.Tak mohou tyto Zákony přivodit schraňováním a rozmnožováním činů, myšlení i cítění člověka jeho trvalý vzestup, zušlechtění nebo trvalý pád až ke konečnému duchovnímu zániku a rozkladu. v rukou člověka zůstává tedy neoddělitelně možnost rozhodnutí! To jest ta páka, která dává vědoucím lidem tušení dalších cest jedinců i národů. Člověku je umožněno jeho svobodnou volbou stoupat vzhůru na křídlech míru a lásky, nebo se řítit dolů v ovzduší otráveném nečistotou a vášněmi nejrůznějšího druhu.

Pamatujte tedy ještě jednou! v rukou jedinců i celého lidstva tak zůstává vlastní schopnost svobodného rozhodování se. Následky však vymykají se možnosti dalšího ovlivnění, kromě nové změny nastavení páky. Tak je v Zákonech Stvoření zakotvena nejvyšší a zároveň nejpřísnější spravedlnost, vzdálená možnosti lidského ovlivnění či úplatě!

Lidé dřívějších dob, mající schopnost vyciťovat také jemnějších vláken Stvoření, nazývali tento, v podstatě prostý a přehledný děj, působením „Božích mlýnů“. Nebyli tolik vzdáleni od skutečnosti, neboť neúplatné působení Zákonů jeví se často, v případě nesprávného či dokonce úmyslně zlého jednání člověka, jež se k němu nakonec nejrozličnějšími formami v prožívání s jistotou navrátí, v podobě tvrdého omílání. To vše způsobují si však lidé sami svou neznalostí Boha a Jeho Pravdy, od Prapočátku trvale vnikající do díla Stvoření. I přes všechno utrpení, vracející se k nim jako následek nesprávného jednání, potácí se životem otupělí, vydáni všanc trvale pracujícím Zákonům bez jakékoliv vůle k jejich pochopení. Přitom již každý měl příležitost v opakování svých pozemských životů nalézt Pravdu. i ti, kteří jsou dnes ve svém rozumovém způsobu často největšími odpůrci vědění o Bohu, nesou v sobě prožití, kdy i oni, ve svých kdysi světlejších chvílích, chápali svým duchem alespoň zčásti Pravdu a s vnitřní blažeností prožívali její oživující a osvobozující účinek. Nyní se však vzpírají a všemi prostředky snaží se otupit v sobě cit svého ducha, aby snad neztratili na své „racionální“ otužilosti, jak to mnozí s úsměvem nazývají v družných hovorech nejrůznějších kruhů. Že však se tím označují vůči ostatnímu Stvoření a především vůči Stvořiteli za svým způsobem znetvořené ve smyslu  pravé lidskosti, netuší, neboť k tomu jim chybí právě schopnost jemnějšího vyciťování.

Lidé, kteří nechtějí znát Pravdu, a kteří trvale plaše obchází svá probouzející se niterná pohnutí, jsou ve skutečnosti politováníhodnými. Avšak není možné pro ně mít pochopení, neboť oni ve své povýšené odmítavosti Boha a Pravdy působí v nádherném a průzračném díle Stvořitelově jako jen škodu přinášející přízemní tvorové, zavádějící všechen okolo jsoucí život do zvrácenosti, zmatku a beznaděje.