Dvě vyjádření pro soudy s argumentací, že očkování nelze vyžadovat pro přístup do školky.

Případ 1 - doplnění kasační stížnosti:

1. Stěžovatelé dne 16. 6. 2010 podali kasační stížnost proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 8 Ca 184/2008. Až
následně se dozvěděli o rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.
7. 2010, sp. zn. 3 Ads 42/2010 (v příloze), který na jejich případ
přímo dopadá a podstatným způsobem mění výklad právních předpisů
upravujících pravidelné očkování dětí.
2. V projednávaném případě bylo předmětem soudního přezkumu rozhodnutí
o přestupku, kterým byla uložena sankce formou pokuty rodičům, kteří
neočkovali své děti v souladu s očkovacím kalendářem stanoveným
vyhláškou o očkování proti infekčním nemocem (dříve č. 439/2000 Sb.,
aktuálně č. 537/2006 Sb.). Soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že
vyhláška o očkování proti infekčním nemocem "zasahuje do věcí
vyhrazených zákonu" a je v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a
svobod, a tudíž neaplikovatelná. Podle soudu není podle platného práva
možné sankcionovat porušení povinnosti podrobit se pravidelnému
očkování.
3. V případě stěžovatelů jde rovněž o uložení sankce za nerespektování
této neaplikovatelné vyhlášky, přestože jde o sankci nepřímou. Sankce
v tomto případě spočívá v bránění dítěti v přístupu k předškolnímu
vzdělávání a znemožnění rodině využívat veřejnou službu a sociální
výhodu dotovanou z veřejných prostředků.
4. Ve světle tohoto rozsudku je možné vyžadovat očkování dítěte jako
podmínku pro přijetí dítěte do předškolního zařízení, ale pouze pokud
takové očkování bude stanoveno zákonem. Jinak by šlo opět o sankci,
která nemá zákonný poklad. Jen případná zákonná úprava by lépe
zaručila, že nařizována budou skutečně nezbytná očkování k ochraně
veřejného zdraví a nikoliv i nemoci, které nejsou nebezpečné nebo
které neohrožují veřejné zdraví, které v současnosti stanoví vyhláška
o očkování proti infekčním nemocem. To by nebylo přiměřené, nezbytné a
s legitmním cílem, jak vyžaduje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném
zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o
změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). V kasační stížnosti
je blíže uvedeno, že v případě stěžovatelů bylo dítě proti těm
nemocem, které jsou považovány za základní a nezbytné, řádně očkováno.
5. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku o neakceptovatelnosti
stávající právní úpravy šel ještě dál a potvrdil, že vyhláška o
očkování proti infekčním nemocem neuvádí, do kdy je nutno provést
očkování spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Proto je podle soudu
vyloučen vznik odpovědnosti za porušení vyhlášky. Vzhledem k tomu, že
rodiče jsou tedy oprávněni proti těmto nemocem své děti očkovat
kdykoliv podle svého uvážení, nemůže být provedení těchto očkování
podmínkou pro přístup k předškolnímu vzdělání.

Případ 2 - replika

K vyjádření žalovaného
7. K tvrzení žalovaného, že žalobce nemá žádné veřejné subjektivní
právo být přijat ke vzdělávání v mateřské škole, uvádíme, že s
souhlasíme s tím, že žalobce nemá právo být přijat, ale má právo na
rovné zacházení, které je dokonce ústavně zaručeným právem. I v
situaci, kdy je u této veřejné služby převis poptávky nad nabídkou,
nemůže být rozhodování o tom, kdo tuto službu bude čerpat, svévolné a
diskriminační. A právě rozhodnutí, kterým nebyl přijat žalobce k
předškolnímu vzdělávání, za diskriminační v rozporu s kritérii
antidiskriminačního zákona považujeme.
8. Pokud žalovaný tvrdí, že zákon o ochraně veřejného zdraví nedává
ředitelkám škol prostor pro úvahu a neumožňoval jim přijmout žalobce k
předškolnímu vzdělávání, pak je nutné upozornit, že tento zákon není
jediným předpisem, který je na situaci aplikovatelný, neboť musí být
vzat do úvahy právě i antidiskriminační zákon. Tento zákon, jak je již
rozvedeno v žalobě, na projednávanou situaci věcně dopadá. Zákon
stanoví v § 2 odst. 3 zakázané důvody diskriminace, přičemž mezi tyto
důvody patří i víra a světový názor. Právě při rozhodování rodičů při
péči o zdraví dítěte se uplatní jejich přesvědčení o tom, co je pro
dítě nejlepší, tedy jinak řečeno víra a světový názor. Projevem tohoto
přesvědčení je v případě rodičů žalobce i určitá zdrženlivost v
očkování (nikoliv však jeho úplné odmítání) a obavy z bezhlavého
očkování, které může mít u dětí i řadu nežádoucích účinků a může
způsobit dokoonce i trvalé postižení či smrt dítěte. Žalobce je tedy
při přístupu k předškolnímu vzdělávání diskriminován právě z toho
důvodu, že jeho zákonní zástupci rozhodovali v souladu se svým
nejlepším přesvědčením, resp. světonázorem v otázce jeho očkování.
9. K předchozímu bodu je nutné doplnit, že svobodné rozhodování rodičů
v otázce očkování dětí dle jejich nejlepšího přesvědčení, je běžnou
součástí rodičovských práv v řadě vyspělých států, mezi které patří
sousední Německo, Rakousko, ale i Velká Británie, Irsko. V těchto
státech není očkováním nijak podmíněn přístup dětí do mateřských škol,
přesto v nich nedochází k ohrožování veřejného zdraví. Například ve
Francii je očkování sice podmínkou pro přijetí do mateřské školy, ale
vyžadováno je očkování pouze proti třem nemocem (záškr, tetanus a
dětská obrna).* Právě tímto poukazujeme na zjevnou nepřiměřenost
požadavku očkování proti celkem 9 nemocem v ČR, který není objektivně
při srovnání s jinými vyspělými zeměmi odůvodněn ochranou veřejného
zdraví, ale je zastaralým pozůstatkem minulého direktivního režimu,
který rodičům nařizoval, jak mají o zdraví svých dětí pečovat a při
nerespektování je "trestal" odmítnutím poskytnout rodině veřejnou
službu a dítěti předškolní vzdělávání. A právě přiměřenost rozdílného
zacházení s dětmi kompletně očkovanými a dětmi částečně očkovanými
vyžaduje antidiskriminační zákon, což je blíže rozbráno v žalobě v
bodu 7. a následujícím.
* Údaje vyplývají z analýzy Právní systémy očkování dětí, zpracované
Ligou lidských práv podpořené nadací Open Society Fund Praha. Dostupné
z: https://www.llp.cz/_files/file/k%20tiskovk%C3%A1m/Analyza%20ockovani.pdf.
10. K vyjádření žalovaného k bodu 15. žaloby uvádíme, že žalobce sice
může opětovně podat žádost k přijetí do předškolního zařízení během
školního roku, poté co bude doočkován, v takovém případě však jeho
přijetí není garantováno v případě plného stavu v mateřských školách.
Děti, které byly doočkovány už v průběhu přijímacího řízení pak mají
ničím nezdůvodněnou výhodu v tom, že jejich žádosti je vyhověno
okamžitě. Naopak žalobci vyhověno nebylo jen proto, že v době
přijímacího řízení doočkován nebyl, přestože z logiky věci a z důvodu
deklarované ochrany veřejného zdraví by měl být zkoumán stav očkování
při zařazení do kolektivu a nikoliv již půl roku předtím. Tento stav
jen nad argumentaci v předchozím bodě dokládá, že požadavek je
nepřiměřený, a tudíž v rozporu s antidiskriminačním zákonem.