Věda se zde spojuje s duchovnem

Léčba rakoviny

29.07.2010 22:51

V roce 1975 předložil americký výzkumník rakoviny Dr. Hardin B. Jones na kongresu pro výzkum rakoviny, který se konal na univerzitě Berkeley v Kalifornii, šokující dokument týkající se právě dokončeného 23 let trvajícího statistického výzkumu. Dr. Jones podrobně dokázal, že pacienti nemocní rakovinou, kteří se zdráhali podrobit oficiální medicínské terapii (chemoterapii a ozařování), přežili v průměru 12 a půl let, zatímco pacienti, kteří se rozhodli pro tyto terapie, umírali už po 3 letech. Na základě těchto faktů veřejně obžaloval falšované statistické výsledky ze strany farmaceuticko - medicínského establišmentu1, které se vykonávali v prospěch nepřirozených, neúčinných a toxických, ale patentovaných a tím pádem finančně lukrativních přípravků, testovaných převážně jen na zvířatech. Onkologický establišment tajně pracoval na předstíraní úspěchů, kvůli tomu, aby si zabezpečil důvěru a financování od veřejnosti. Odhalení doktora Jonesa vyvolalo pro podobné případy obvyklé reakce: cenzuru údajů, jeho stíhaní a pomlouvání. Účastníci kongresu – lékaři a uznávaní výzkumníci přijali statistiky s chladnou odezvou a z přítomných zástupců médií měl jen jeden jediný novinář, odvahu informovat veřejnost o poskytnutých důkazech doktora Jonesa. V Evropě upadla statistika v průběhu jednoho roku do zapomenutí a do vědomí se dostala až později v době, když byla veřejně publikovaná v Německu.  Z množství mýtů o rakovině je nutné vzpomenout aspoň jeden následující paradoxní případ: v roce 1926 byla udělená Nobelova cena za medicínu dánskému výzkumníkovi J. A. Grib Fibigerovi, který objevil „Spinoptera carcinoma“ – to znamená bacil, který podle něho a některých dalších důvěřivých lidí vyvolává rakovinu. Navzdory tomu, se však tento bacil nikdy nedokázal, snad teda kromě v živých představách a myslích jednoho, případné více výzkumníků. Prostřednictvím podobných machinací se předávají iluze a podporují naděje pacientů. Takzvaný „Big Biznis“ okolo rakoviny je nadmíru výnosný obchod, kde se dá obohatit každým prostředkem a za každou cenu.  Významný anglický lékařský časopis The Lacent zveřejnil další statistiku Dr. Jonesa, která se uskutečnila v průběhu 3 let (1970 – 1973) v anglickém regionu Oxford na skupině 188 pacientů s neoperovatelnou rakovinou plic. Skupina byla rozdělená do třech částí: prní část se nepodrobovala žádnému ošetření, druhá část byla ošetřovaná Procabrazinem a třetí část se podrobila intenzívní chemoterapii. Lidé v první skupině, to znamenají pacienti v pokročilém stadiu rakoviny plic, kteří nebyli nijak ošetřováni, žili déle než ostatní. Toto jsou konkrétní čísla: 

1. skupina – žádné ošetření. Průměrná doba přežití: 220 dní

2. skupina – ošetřovaní Procabrazinem. Průměrná doba přežití: 190 dní

3. skupina – intenzívní chemoterapie. Průměrná doba přežití: 75 dní 

Časopis The Lacent už ale nehovoří nic o tom, jak dlouho by žili nemocní rakovinou v případě, že by byli ošetřovaní přírodními prostředky anebo přírodní metabolickou medicínou. Snad by se možná i úplně vyléčili, no to by už bylo příliš, očekávat od oficiálního lékařského časopisu, aby něco takového písemně připustil. 

1Establishment je pojem, kterým se obvykle myslí tradiční (a obvykle konzervativní) vládnoucí třída společnosti či jiné struktury, které ji vládnou. Tento pojem se užívá spíše jako vyjádření určitého protestu a bývá proto většinou užíván negativně, hlavně kritiky západní společnosti).

Zneklidňující je také ten fakt, že pokud jde o volbu, když se musí vybrat buď jedna anebo druhá metoda léčby, tak většina pacientů nepřemýšlí a vyberou si oficiální léčebnou metodu. Bezpochyby je to následek nevědomosti a zavádějících informací, které zainteresovaní lidé šíří. Mezi tím probíhá celý řetěz různých finančních sbírek na výzkum rakoviny a lidé soupeří o to, kdo přispěje víc. Kam jdou všechny tyto finanční prostředky? Velká část slouží k tomu, aby se nakupovala laboratorní zvířata, u kterých se bude uměle vyvolávat rakovina, přitom ta nemá s její lidskou formou až tak moc společného, dále na nákup fixačních zařízení, to znamená zařízení, které slouží k fixovaní zvířat v libovolně zvolené pozici, k dalšímu výzkumnému vybavení, najímání asistentů, laborantů a laborantek, no a hlavně na vývoj nových takzvaných „léků“, které nikdy nevyřeší problém rakoviny, i když vědečtí výzkumníci udělají mnoho závěrů. Skutečné pozadí ale zůstává pro obyčejného člověka nezveřejněné a namísto toho aby přestal, dále uklidňuje svoje svědomí finančními dary, a tím vlastně umožňuje tomuto podvodu nadále fungovat. Když si k tomu uvědomíme, že převážná většina podobných výzkumů je vykonávaná farmaceutickými firmami, jejichž zisky a ekonomická sila je na této planetě tak obrovská, že je možné jí porovnávat s těžebním průmyslem (ropa a jiné nerostné suroviny), musí nám byt potom úplně jasné, že tyto firmy sleduji jen svoje komerční zájmy namísto zájmů zdravotních.

Jak v dnešní době funguje biznis v onkologii? Jde o celosvětový problém. V dnešní době nastává celosvětová stantartizace procesů nejen v ekonomice, ale i v medicíně, školství, vědě, politice a fungovaní společnosti jako celku. Když by člověka se zavázanými oči přivezli z jednoho státu do druhého, častokrát by podle pozorování lidí a okolí ani neuměl říct, kde se vlastně nachází. Všude téměř identické výrobky, vzhled moderních měst, nákupních center, módy v oblékání, stejné značky aut, harmonizované právní normy atd. Medicína není v tomto novém globalizačním trendu žádnou výnimkou.


Důvod číslo 1: Osobní zaangažovanost a ješitnost lékařů


Uvědomte si jednu skutečnost a to, že každý onkolog studoval svůj odbor 6 let na vysoké škole, potom udělal aspoň 2 atestace, publikoval (teda aspoň předpokládám, že ano) množství vědeckých článků o radioterapii anebo chemoterapii, psal dizertační práce, získal docenturu, profesuru, doktorát věd a podobné akademické ocenění a to všechno pro vědeckou činnost v oblasti chemoterapie, případně radioterapie. No a nyní si představte, že po 20-ti letech, kdy byl tento člověk životně a bytostně spjatý s těmito metodami, je najednou konfrontovaný s eventualitou, že všechno čemu se on celý svůj život věnoval, je nesprávně. Že všecky ty jeho vědecké práce a objevy na poli onkologie jsou mylné, že aplikováním těchto postupu způsobil utrpení a smrt desítkám, možná i stovkám pacientů.  Představte si, co byste dělali vy v takové situací? Je samozřejmé, že takový člověk bude dělat všechno proto, aby zachránil svůj svět (i postavený na lžích), všecko proto, aby si zachoval tak nejen vlastní tvář, ale možná i svoje zdraví a život od případného hněvu a odplaty ze strany příbuzných jeho obětí. Z psychologického hlediska má takový člověk jen dvě možnosti. Tou první je uvědomit si svůj omyl, připustit vlastní chyby a následně čelit obrovskému psychickému tlaku svého svědomí. Takové ztotožnění se s novou realitou by si ale s velkou pravděpodobností vyžádalo i ztrátu zaměstnání, když ostatní jeho kolegové onkologové by se z pochopitelných příčin postavili proti němu a nedovolili mu aplikovat změnu v léčbě. Druhou možností je zůstat žít v sebeklamu a přesvědčit sebe i ostatní o svojí vlastní, i nesprávné pravdě. Většina lidí není schopná sebereflexe vedoucí k přijetí první možnosti a tak si radši osvojí možnost druhou. To je úplně pochopitelné a v dané chvíli logické, protože tato druhá možnost jim nezasáhne do jejich pracovního a osobního života tak, jako by zasáhla možnost první. Proto se dnes můžeme v podstatě setkat s dvěma typy onkologů – ti, kteří ještě nepochopili, jak se věci mají a potom ti, kteří po dobu své dlouholeté praxe pochopili, o co jde, ale mohutně se bijí do prsou a křečovitě odmítají a bojují proti jakýmkoliv alternativám. Těch je bohužel většina. To objasňuje i můj názor, proč by měla být většina onkologů obžalovaná a uvězněná za vědomé ubližování pacientům. Ta první, nevědomá skupina myslím si, že by měla být potrestaná také, i když nižší trestní sazbou, nakolik platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá. V tomto případě se jedná o neznalost základů medicíny, co si vystudovaný lékař nemůže dovolit v případě, že léčí jiné lidi a tato jeho léčba způsobuje poškozování jejich zdraví a častokrát ve většině případů až smrt. Té druhé skupině bych ale vyměřil i výjimečně tresty, obzvlášť skupině dětských onkologů, kteří aplikují svoje zvrácenosti na bezbranných dětech, které nedisponují žádnou možností se bránit. Existuji dokonce i případy, kdy rodiče odmítli toxickou léčbu, chemoterapii nebo radioterapii, no tyto konvenční onkologové dosáhli prostřednictvím soudu násilnou aplikaci jejich toxických procedur na těchto dětech.

Důvod číslo 2: Farmaceutické firmy a výrobci drahé zdravotnické techniky


Finanční prospěch a astronomické zisky ze současné konvenční toxické léčby dosahuji především farmaceutické firmy, které vyrábějí chemoterapie a stejně tak i firmy vyrábějící ozařovací přístroje za několik desítek miliónů korun za kus, případně jiné drahé lékařské, převážně diagnostické přístroje (CT-čka, mamografy a jiné). Je to úplně logické a jednoduché: každý se snaží chránit svůj vlastní biznis. A biznis s rakovinou je teda pořádně velký. Chemoterapeutika, kterých jediná dávka stojí statisíce, ozařovací přístroje za milióny korun. Přestavte si, že vlastníte firmu, která vyrábí takové přístroje. Nedělali byste všecko proto, nelobovali byste všude, kde se to jen dá, za udržení současného statusu quo? Co byste dělali, když by se objevila nová, účinnější a hlavně laciná metoda léčby? Nesnažili byste se minimalizovat její důvěryhodnost, nelobovali byste za její potlačení? Byli by jste hloupý pokud ne. A stejně tak nejsou hloupý současní výrobci této techniky. Dále pak farmaceutické firmy, rozeberme si i ty. Poznáte současné patentové právo? Víte, že patentovat je možné jen uměle vyrobené chemické substance? Co kdyby se jistilo, že některé přírodně se vyskytující látky jsou schopné mnohem účinněji zabránit vzniku rakoviny anebo její vyléčení a k tomu bez žádných anebo jen s minimálními nežádoucími vedlejšími účinky? Myslíte, že by se našla taková farmaceutická firma, která by investovala milióny dolarů na udělání klinických testů a riskovala, že po jejich ukončení jejich objev nechráněný patentem začnou napodobovat jiné firmy? Je dopředu jasné, že jejich investice by se jim nikdy nevrátili a ona by prodělala. Toto je jasný a logický důvod, proč farmaceutické firmy nehledají látky běžně dostupné v přírodě (a těch látek jsou milióny), ale snaží se vyvinout takovou umělou látku, kterou je možno patentovat. Proto současné chemoterapeutické léky proti rakovině jsou tak málo účinné, dovolím si tvrdit, že téměř neúčinné a k tomu vysoko toxické a škodlivé.

Dává vám to smysl, anebo stále ještě nic? Myslí si snad farmaceutické firmy, že za 50 let své existence dokážou objevit a stvořit víc jak dokázala příroda za miliardy let? Zamyslete se trochu hlouběji nad tím… a když člověk použije na uvažování běžnou selskou logiku, musí mu být jasné, že umělé chemikálie nemohou být tak účinné jako přírodní. Tím, že se v přírodě nenacházejí, nepozná je ani evoluce, která je nezapracovala do chemických procesů probíhající v živých organizmech a lidské tělo má proto pochopitelně s jejich zpracováním, metabolizmem a následným vylučováním mnohokrát zásadní těžkosti. Při současném stavu legislativy v oblasti patentového práva a struktury financovaní základního a klinického výzkumu, který je téměř výhradně v rukách soukromých firem zaměřených především na zisk, ani není možné objevení účinných a laciných léků. Jaký systém jsme si vytvořili, takový ho máme. A můžeme vesele dále nechávat na své smrti vydělávat “obludy”, které jsme sami, možná i nevědomky stvořili, neuvědomujíc si možné důsledky, a nechali je vyrůst přímo před očima.

Důvod číslo 3: Stát, zdravotní pojištění a jejich role v tomto biznisu

Začnu otázkou svých odpůrců: A co na to stát, proč nefinancuje takový výzkum? Státu přece nejde o zisk, ale o blaho svých občanů. A co zdravotní pojišťovny? Oni mají přece též finanční sílu, a když by existovali takové laciné a účinné metody, bylo by přece v jejich zájmu protlačení takových metod, aby ony sami ušetřili. Na tyto otázky též existuje jednoduchá a logická odpověď. Statisticky je vysoko pravděpodobné, že člověk nejčastěji onemocní rakovinou někdy ve věku 55-65 let, tedy ve věku, kdy přestává být ekonomicky aktivní a pro společnost finančním přínosem. Od této doby už jen v podstatě čerpá finanční prostředky z veřejných zdrojů ve formě důchodu anebo zdravotního pojištění, takže bývá „přítěží” pro státní rozpočet. A starší lidé takovou tu běžnou zdravotní péči, přeci jen vyžadují častěji než mladý člověk. Co může být pro stát a zdravotní pojišťovny víc jak požehnáním, když takový člověk v tomto věku zemře, namísto toho, aby pobíral jejich veřejné zdroje třeba do 80-ti anebo 90-ti? Ano, stát a zdravotní pojišťovny sice jednorázově zaplatí vyšší sumu za jeho léčbu, ale ušetří na budoucích výdajích. Když by člověk žil dalších 20-30, případně bez problémů i víc let, tak suma takových výdajů na důchody a zdravotní péči by byla určitě vyšší než třeba jeden milión korun jednorázově vynaložený na jeho „léčbu” rakoviny. A i ten milión korun komu připadne? Hlavně lékařům, výrobcům ozařovacích přístrojů a farmaceutickým firmám.

Dalším důvodem, proč zdravotní pojišťovny nemají zájem na lacinějších způsobech léčby je ten, že kdyby se začali používat, potom by klesla i celková finanční náročnost zdravotnictví jako celku. Lidé by se následně začali dožadovat snížení zdravotních odvodů, ať už v té formě jako se platí na Slovensku a v Čechách, nebo v jiných formách příspěvků na zdravotnictví používaných v zahraničí. Nižší odvody by zase znamenaly nižší celkový balík, s kterým zdravotní pojišťovny operuji. Když si strhávají řekněme 4% z tohoto balíku, nakonec by i ony získali méně prostředků. A to ony přece nechtějí! Výsledek je teda jasný a všichni jsou takto nadmíru spokojení – stát, pojišťovny, farmaceutické firmy, výrobci zdravotní techniky. Vlastně pardon, všichni až na pacienta, ale o toho v naší společnosti přece vůbec nejde. Tady jde především o zisk. Bohužel, zní to krutě, ale je to tak, nemá smysl si namlouvat něco jiného. Slova ako humanita, láska k bližnímu, vyšší princip jsou dnes už jen prázdná slova a používají se jen na oklamání běžných lidí a následně na zabezpečení jejich poslušnosti a víry v tuto naší „úžasnou” tzv. demokraticko-liberálně-trhovou společnost. Její pravá tvař je ale o mnohem víc krvavá než by se mnohým na první pohled zdálo. Současné společenské zřízení by si ale vyžadovalo dost hluboké změny principů jeho fungovaní, hlavně přestat lidem lhát. V tomto je dnešní systém přímo nepřekonatelný. Smutné je, že dnes si většina lidí o současném systému opravdu myslí, že je dobrý a věří v něj, přitom se skutečnou demokracií, liberalizmem a trhem nemá příliš moc společného. Význam těchto slov je už dnes prázdný, jsou to fráze, systém se postupem času výrazně zdegeneroval. Z původních dobrých ideálů, se vyvinul do současného značně degenerovaného stavu. Změna by si vyžadovala jít řádně hluboko až do jeho samotných základů, ale to je zas na jinou debatu, to ani není předmětem anebo cílem tohoto článku.

Důvod číslo 4: Existence dalších subjektů profitujících na rakovině

Mezi tyto subjekty patří různé Ligy proti rakovině a nadace zabývající se poskytováním pomoci pacientům a jejich rodinám. Může to nyní opět znít trochu šokujíc, ale tyto subjekty nemají skutečný zájem na odstranění rakoviny. Oni z ní totiž žijí. A žijí si poměrně slušně. Dostávají miliónové dotace od vlád, firem a i přímo od občanů. Je mi trochu smutno, když vidím, jak každoročně v dubnu vyjde do ulic sice s dobrým úmyslem, ale ve vlastní nevědomosti, množství dobrovolníků prodávajících žluté květy. Je mi líto, když vidím další tisíce lidí, kteří si tyto květy kupují a do pokladniček v dobré víře dávají Lize proti rakovině svoje peníze doufajíce, že tím dělají něco prospěšného. Přitom ve skutečnosti přispívají a starají se né o odstraněni rakoviny, ale naopak o udržování celého tohoto nemocného systému okolo něj. Je třeba se totiž blíže podívat, co takové Ligy proti rakovině doopravdy dělají. Jedna z jejich významných činností je totiž propagace chemoterapií, povzbuzování žen podrobovat se preventivním vyšetřením na nebezpečných mamografech a podobně. Ano, dělají i některé opravdu vznešené činnosti, jako je například podpora a financování dětských hospiců. Jak se vám ale jeví takové bohulibé činnosti v novém světle, konkrétně v tom, že tyto hospice by v první řadě vůbec nemuseli existovat? Je charitativní a lidské podepřít člověka ze zlomenou nohou, když jsem mu tu nohu předtím sám zlomil? Je třeba se na činnost těchto různých lig proti rakovině a nadací žebrajících o vaše peníze podívat i z trochu jiného úhlu pohledu. Jak  by jste se dívali například na takovou Ligu proti nachlazení, nebo Ligu proti kudrnatým vlasům? Pomysleli byste si, že je to nesmysl a takové lize anebo nadaci byste nepřispěli ani korunou. Když se na podobné rakovinové ligy podíváme takto, potom se jejich, na první pohled záslužná činnost, až tak záslužnou nejeví. Co jiného by dělali lidé pracující v těchto organizacích, když by rakovina vymizela? Velmi těžko by se zřejmě loučili z lehko vydělanými sponzorskými penězi a pohodlnými výdělky.

Jak je tedy možné vidět, okolo rakoviny existuje celá plejáda subjektů, které na ní vydělávají. Hovoříme zde jen v rámci Slovenska o desetitisících, možná až statisících lidí, kteří se přímo nebo nepřímo na ní živí nebo přiživují. Jim všem současný stav vyhovuje. To, že nevyhovuje vám, respektive onkologickým pacientům, to je zajímá nejméně. Od vás se jen žádá, abyste slepě důvěřovali v systém, slepě se spoléhali na všemocnost a božskou neomylnost konvenčních lékařů a ano, abyste pěkně a bez rozmýšlení platili daně, zdravotní pojištění a aby toho nebylo dost, tak k tomu ještě pěkně každý rok, si kupovali žluté květy a podle možnosti věnovali svoje 2% z daní těm správným nadacím. Hlavně nepřemýšlejte, věřte, důvěřujte a to nejhlavnější: plaťte. A když už přestanete být ekonomicky aktivní, potom podle možností co nejdřív umřete, abyste nebyli na obtíž. Přesně tak, takový je současný systém, kterého onkologie je jen jeho jednou, ale velmi významnou častí.

Jen tak na závěr:

Některým přírodním a metabolickým lékařům se navzdory mnohým strastem podařilo založit kliniky v cizích zemích, kam unikli před pronásledování své osoby. Příkladem jsou někteří američtí  lékaři, kteří unikli před sílou konvenční onkologické loby z USA do Mexika. I tam se ale nad nimi postupně začali stahovat mraky. Někteří z nich se bohužel stali oběťmi dokonce až fyzických útoku nebo soudního šikanování. Jsou, známe mnohé případy z Německa, Francie, Španělska, ale i od nás ze Slovenska. Občas se totiž stane, že i jim umřou pacienti. Onkologie je sama o sobě oblast medicíny, v které je mortalita už tak velmi vysoká. Nikdo není bůh, aby mohl garantovat zachování života na 100%.

Jak se těmto metabolickým lékařům navzdory jejich obvykle vysoké úspěšnosti v léčení rakoviny náhodou stalo, že jim umřel pacient, bylo to zneužité proti nim a byli u soudu obviňování ze zavinění smrti. Kolik konvenčních onkologů bylo na druhé straně obžalováno, při tom jim denně umírá procentně několika násobné množství pacientů? Doteď skoro žádný. Když by některý čestný onkolog zkusil ve své nemocnici vyjádřit jen pochybnosti o současných konvenčně používaných metodách, případně jak by se pokusil zpochybnit status chemoterapie nebo rádioterapie, viděli byste, co by se stalo. Byli by jste překvapení jak rychlý spád by věci nabrali. Pokud mají tito onkologové rodinu, kterou potřebují živit a zabezpečit, tak to raději ani nezkoušejí. Stejně to raději ani nezkoušejí onkologové, kteří možná i pochopili, jak se jisté věci mají. A o tom to celé. Když totiž mám někomu, třeba i z nepřímého donucení škodit, nechci přímo říci vraždit, potom by bylo vhodnější z takové práce odejít a dělat něco jiného. Vědomé ubližování je totiž za jakýchkoliv okolností neomluvitelné.

http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=67&Itemid=31

 

Desatero onkologických pravidel

 

1 - Odpustíš, budeš milovat své bližní a zbavíš se stresu a hněvu!

2 - Doplníš si stravu o vitamín B17 (meruňková, jablečná, švestková jádra)!

3 - Vyloučíš maso, mléko, vejce a jiné živočišné výrobky (alespoň dočasně)!

4 - Vyloučíš cukr, sladkosti a sladěné nápoje! (rakovina miluje cukr)

5 - Zbavíš se jiných karcinogenů! (kouření, alkohol, fast food, smažené jídlo, atd)

6 - Budeš jíst zeleninu, ovoce, luštěniny a jiné plody země a BUDEŠ PÍT HODNĚ VODY (min. 21/2 l denně) a zelené čaje!

7 - Každé ráno vypiješ doma vyrobený zeleninový džus (nejlépe rozmixovaný než odšťavený)! (červená řepa, celer, mrkev, polovina brambory, petržel) aspoň 4dl.

8 - Budeš jíst hodně česneku, skořici a jiná protiplísňová jídla!

9 - Maximálně zvýšíš příjem vitamínů a antioxidantů!

10 – Budeš se víc pohybovat (okysličování nemocných buněk)

Rakovina a její léčba II

Rakovina se může vyvíjet a je schopná žít a přežít jen v kyselém prostředí, které je vytvářené masitou a jinou živočišnou stravou (mléko, vejce, sýry) a nadměrným konzumováním cukrů (hlavně bílého cukru). Metabolická medicína odedávna poukazuje na to, že rakovin miluje cukr, který též významně přispívá k překyselování organizmu. Na tomto principu je dělané i vyšetření PET, kde se pacientovi podává radioaktivní glukóza, která nádor „vysvítí“, když rakovina glukózu přitahuje.

Naopak, rakovina není schopná žít a přežít v zásaditém (alkalickém) těle. Zásadité tělo se vytváří stravou, která zahrnuje ovoce, zeleninu, minerální vody, obilniny (černý chléb, ALE PACIENT, KTERÝ PRÁVĚ TRPÍ RAKOVINOU BY NEMĚL JÍST DROŽDÍM KYSELÉ PEČIVO) atd. Nejdůležitějším faktorem k dosažení zásaditého těla je adekvátní příjem čisté neminerální vody – minimálně 2 a půl litru denně!) Zdravý člověk by měl mít na talíři 60% zásadité stravy (rostlinná strava – ovoce, zelenina, obilniny, luštěniny) a jen 40% acidické (živočišné) stravy (maso, mléko, ryby, vejce atd.). Avšak nemocný člověk může konzumovat jen 20% živočišné stravy a člověk s rakovinou musí živočišnou stravu vyloučit úplně a okamžitě! Přesto, jediná efektivní terapie pozůstává v OKAMŽITÉ a KOMPLETNÍ změně stravy (za účelem detoxikace organizmu a vytvoření zásaditosti těla) a vyloučení látek, které obsahuji karcinogeny (maso, cigarety, sladkosti, alkohol…). Nemoc je možné ovlivnit a zvrátit důsledným dietetickým programem, obsahující úplně přírodní jídla a vitamínové dodatky (multivitaminy).

V REGENERACI 12/2001 jsme zveřejnili zkušenosti léčitelky Marcely Chadžijské s Breussovou dietou. Stručně si zopakujeme, že jde o 42denní hladovku s pitím zeleninových šťáv a bylinných čajů. Používá se hlavně při onkologickém onemocnění. Do redakce přišlo několik zajímavých zkušeností čtenářů s touto dietou, které postupně zveřejníme.

PO SEDMI LETECH

Absolvovala jsem Breussovu dietu v r. 1994 jako víceméně zdravá (bez nálezu rakoviny) a mohu tedy s odstupem času posoudit i její dlouhodobé účinky. Mé zkušenosti se v něčem shodují s paní Marcelou. Rovněž jsem denně vařila pro pět lidí a »sytila se« prohlížením obrázků jídel v kuchařských knihách. Nesnesitelný pocit hladu jsem pocítila až tři dny před koncem, kdy jsem obalila rohlík igelitem a kousala tak do něj, abych měla pocit, že jím. Šťávu jsem si musela vyrábět sama, v té době nebyla ještě k dostání (prodávaná je zakysaná, a proto mnohem lahodnější). 

Rozdílný byl stav mé psychiky. Od prvního dne byla má mysl klidná a cítila jsem radost ze života. Deprese však přišly s prvním jídlem a byly o to silnější, oč mi předtím bylo lépe. Asi v polovině kúry jsem si nechala udělat test okyselení organismu a byla jsem důrazně varována, že je za kritickou hranicí. Lékařka se domnívala, že musím být velmi unavena, ale já celých šest týdnů dělala pěší túry v horském terénu, myla okna, uklízela, chodila nakupovat dva kilometry … Posledních 14 dní jsem se raději držela poblíž domu, protože šťáva ze mne vycházela bez předchozího varování. Po skončení hladovky mě už po prvním jídle přepadly deprese a zoufalství. Trápily mě silné bolesti žaludku i po zcela dietních pokrmech jako vařená nesolená rýže a suchary. Teprve po dvou dnech mne napadlo jíst syrovou stravu, pšeničná zrna, brambory, zeleninu a ovoce. Kupodivu se mi okamžitě vrátila dobrá nálada a rovněž bolest jako když utne. Vydržela jsem tak zhruba čtyři měsíce, než jsem zvolna přešla na »normální« stravu. Cítila jsem se velmi dobře a na váze nepřibírala. Bohužel, tato léčebná metoda není zřejmě určena každému; chtěla bych varovat před tím, aby ji prováděli zdraví lidé, jejichž jediným motivem je nadšení pro věc, zvědavost či touha dokázat si, že obstojí. Stejně tak lidé s určitými chorobami. Také mě trochu leká, když nemocní získají dojem, že hladovka je všelék, případně dobrý prostředek na hubnutí. Přílišné nadšení zde není dobrým rádcem. Doporučení, aby se poradili nejprve s lékařem, nelze vždy dodržet. Přes velkou snahu jsem nenašla lékaře, který by měl odvahu u hladovky »asistovat«. V jejím průběhu jsem psala úpěnlivou prosbu o konzultaci dr. Jonášovi, ale dopis zůstal bez odpovědi. Dokonce ani lékaři praktikující homeopatii a celostní přístup s tím nechtěli nic mít.

PŘÍLIŠ SILNÝ KALIBR

Určitě je Breussova kúra účinným prostředkem při jakémkoli zhoubném bujení. Pokud ale v těle není nic závažného, čeho se potřebuje zbavit, mohlo by se stát, že se pustí do relativně zdravých tkání. Myslím, že šest týdnů bez jídla je zbytečně drastický prostředek, má-li být použit jen jako prevence. Dieta také nemusí vyléčit každou chorobu a bylo by smutné, kdyby nemocní kvůli neúspěchu ztráceli naději. Týká se to především těch, kteří takzvaně duchovně pracují. Ti často dostávají do cesty k pochopení nové úkoly, jež mohou v některých případech mít i formu nemoci. Právě způsob vyléčení takové nemoci může být prostředkem ke zvládnutí úkolu a pokročení dál. Čím déle člověk na duchovní cestě je, tím jemnější energie a způsoby léčby potřebuje. Tomu, kdo dosud konzumoval maso, stačí, když ho vypustí z jídelníčku, a budou se dít zázraky. Vegetarián musí hledat jinou cestu. Proto si myslím, že ani tato hladovka nemusí být vždy správnou volbou a je zbytečně těžkým kalibrem tam, kde je ještě dost času a sil vyzkoušet jiný způsob. Já například v současné době praktikuji Kushiho dietu pro silné srdce, a ač hubnutí nebylo mým hlavním zdravotním problémem, kromě dalších velmi kladných efektů jsem také během šesti týdnů shodila 11 kilo, a to bez hladovění, v plné pohodě. Problémy s nadváhou u mne začaly zhruba rok po skončení hladovky. Měla jsem stále až chorobnou chuť na sladkosti. Jistě to není bez souvislosti – jako by se mé tělo děsilo toho, že bude zase bez jídla. Nejvíc mi ale vadilo, že jídlo zaměstnávalo neustále mou mysl.

ÚSKALÍ A NEBEZPEČÍ

Přítelkyně, která se rozhodla hned po mně podstoupit stejnou hladovku, aby si vyléčila myom, ji začala s vědomím (nikoli účastí) své gynekoložky. Šťávu si nechala vozit hotovou z Rakouska. Po třech týdnech musela skončit, protože ji narychlo odvezli do nemocnice s krvácejícím prasklým žaludečním vředem. Myom ovšem zmizel a paní přežila. Je opravdu smutné, že se tak těžce hledá lékař, který je ochoten být pacientovi nápomocen v jakékoli situaci, pro niž se rozhodne. Já musím před svým internistou tajit, že jím celozrnnou stravu, protože všem svým pacientům tvrdí, že z makrobiotiky dostanou rakovinu žaludku. Nejvíc jsem si ho znepřátelila, když jsem odmítla operaci koronárních cév s odůvodněním, že pokud nezvládnu pokračující nesprávný proces v těle, nemá operace žádný smysl. Bouchal pěstí do stolu, křičel, že tzv. alternativní medicína je podvod, vyhrožoval, že, cituji doslova: „Každým okamžikem můžete zemřít na infarkt.“ S takovým »rádcem« bylo velmi těžké udržet si optimismus a naději na vyléčení. Tím se dostávám k nejnepříjemnější části své zpovědi: existuje teorie, že kyselé prostředí v těle způsobuje »vymývání« tukové výstelky cév, myslím té nutné vrstvy, která zajišťuje jejich správnou pružnost. Pokud je to pravda, mám oprávněné podezření, že právě ona kritická kyselost v mém těle během hladovky mohla způsobit, podpořit či urychlit tento proces v mých cévách. Jsem navíc takzvaný kyselý typ a jistě jsem se v mládí nestravovala nejlépe, i když poslední záchvat dny jsem prodělala v době, kdy jsem již celé roky nejedla maso. Přestože nyní už několik let tyto potíže nemám, mohlo to značně ovlivnit chemickou reakci těla při hladovění.

Rozhovor s Marcelou  Chadžijskou
Co vás, Marcelko, vedlo k rozhodnutí, že vyzkoušíte Breussovu dietu?

„V poslední době ke mně chodilo poněkud více lidí s rakovinou, nemocemi krve, lymfatickými otoky a obezitou. Moje doporučení, že rakovina potřebuje vyhladovět, většina z nich pokládala za nerealizovatelné. Důvodů, proč nemohou držet dietu, měl každý mnoho, ale v podstatě to byly jen výmluvy a nechuť k dalšímu – očekávanému – strádání. Lidé, bohužel, většinou žádají od léčitelů zázraky a nejsou ochotni sami mnoho udělat pro své zdraví, omezit své požitky. A když už, žádají od léčitele záruky, na které si mohou „sáhnout“. Tu jsem nabídnout mohla. Již před deseti lety jsem doporučila Breussovu dietu jedné těžce nemocné klientce. Šlo o třicetiletou ženu, matku tří malých dětí. Měla nádor na plicích, vodu na plicích, zánět pohrudnice a zánět jater. Když mne k ní její manžel přivezl na jednotku intenzivní péče, vážila 35 kg při 173 cm výšky. Lékaři ji odepsali. Vozili mě k ní každý den – 160 km. Tehdy se u nás potřebné šťávy neprodávaly, dělali jsme si je sami. Za dva týdny ženu propustili na revers domů. Za pár měsíců nastoupila do práce. Byla to moje velmi pozitivní osobní zkušenost s Breussovou dietou a není divu, že jsem na ni pak nedala dopustit. Ale, jak jsem zmínila, klienti z ní měli obavy a nechtělo se jim do ní. Proto jsem se rozhodla ji vyzkoušet na vlastní kůži, abych jim šla příkladem.“

Už jste na sobě zkoušela i jiné léčebné terapie, které doporučujete klientům? 

„Ano. Byla jsem jako dítě stále nemocná, takové morče, které na sebe stahovalo všechny nemoci od druhých. Vydrželo mi to do dospělosti, říká se tomu snížená imunita, alergie. A tak jsem i jako dospělá trpěla akné, chronickou rýmou, chronickým bolením v krku, průduškovým astmatem… Vším, co se sníženou imunitou souvisí. A ke všemu jsem kouřila. Jsem takový pyknický typ, věci, které by někdo pokládal za tragédii, v sobě dlouho nedržím a vítám je jako zdroj poučení. Ráda papám a vůbec jsem požitkář, ale když si řeknu stop, dokážu ze dne na den přestat. Tak jsem naráz přestala s kouřením a všemi mléčnými produkty, čímž jsem si před více než patnácti lety vyléčila astma. Myslím, že jsem byla první v našich zemích, kdo na sobě vyzkoušel a začal propagovat tuto metodu v kombinaci s využitím systémové enzymoterapie – enzymy tehdy nebyly na našem trhu a nechávala jsem si je vozit z NDR.“

Trápily vás nějaké zdravotní potíže i předtím, než jste se pustila do Breussovy hladovky?

„Nemocní nechávají své starosti, bolesti a nemoci u léčitele. Ten se musí chránit, hlavně tím, že se čistí, medituje, čistí místnost, kde ošetřuje klienty. To jsou známé věci. Ale stačí chvilka nepozornosti, přecenění sil a někdy i cílený záměr zlého člověka, nějaké starosti nebo nečekané situace – a najednou i léčitel zjistí, že se musí intenzivně věnovat sám sobě. Navíc jsem byla obézní (76 kg na 164 cm) a nedařilo se mi snížit váhu. Kdysi jsem totiž deset let brala kortikoidy, což se podepsalo na mém hormonálním systému. Astma bylo sice pryč, ale lymfatický systém hrudníku nebyl v pořádku. Začaly mě i brnět prsty na rukou a krční páteř, kterou jsem si kdysi poškodila úrazem, se mi občas tak zablokovala, že mě trápilo motání hlavy. Dokážu si tyhle potíže nazvat pravými jmény z hlediska duchovního. V momentě, který by každý jiný pokládal za nejnepříznivější, jsem začala s hladovkou.“

Co myslíte tím „nejnepříznivější období“ pro začátek hladovky?

„Maminka právě prodělala mozkovou mrtvici a ochrnula na půl těla. Měla jsem ji doma dva týdny a z toho jsem deset dní vůbec nespala. Její stav totiž vypadal beznadějně a to mě duševně vyčerpávalo. Tak jsem to, dle svého zvyku, „zajídala“. Ale snažila jsem se hodně jíst také proto, abych jí „udělala chuť“ na dobré jídlo. Až se mi jednou udělalo špatně z množství jídla, které jsem snědla, a řekla jsem si: dost! Stalo se to 18. července před sedmnáctou hodinou. Bylo to mé poslední jídlo před nasazením diety. Dalším byla až ve středu 29. srpna v 16,30 hodin lehká polévka ze zeleniny. Zhubla jsem 16 nebo 17 kg, protože jsem po skončení diety vážila 58,5 kg. Tehdy se střídala velká vedra s dešti, střídaly se tlaky a všude byla spousta ovoce. Já jsem si omezila jídelníček na šťávu z červené řepy, mrkve, celeru, ředkve a brambor, k tomu jen ledvinový a šalvějový čaj. Prostě – klasická Breussova hladovka.“

Měla jste nějaké nepříjemné reakce?

„Nejhorší byly první dva dny, než jsem se očistila od nejhorších jedů. Navíc jsem to vzala bez přípravy, hned naostro. První dny mne bolela hlava. Ale podporovali mne přátelé, jimž jsem za to nesmírně vděčná, protože manžel se bál a spíše mne zrazoval. Denně mi volala sestřenka Hanka a moje duchovní dvojče, Mirek Hadaš, s nímž tvoříme léčitelský tandem pro náročné případy, mi fandil přes e-mail. Každou chvíli mi volali i zvědaví klienti a přátelé, drželi mi palce a doslova to se mnou citově prožívali. Byl právě nov a tak jsem vesele ubývala na váze, každý den kilo, což bylo velice příjemné a povzbuzující zjištění. Kromě toho jsem začala dost krvácet, hned po čtrnácti dnech, přičemž se vyloučily cysty z vaječníků. Náročný byl i poslední týden. Takže první a poslední týden doporučuji těm, kteří nemají dostatečné zdravotnické vědomosti, prožít ve skupině nebo alespoň pod dozorem rozumného lékaře, který vám vysvětlí některé věci, jež se s vámi dějí.“

NA CO JE TŘEBA DÁVAT POZOR

Můžete nám říci víc o nepříjemných reakcích organismu? 

„Při nedostatečném příjmu tekutin se může objevit dehydratace, nebo křeče, pokud nám chybí stopové prvky. Bolesti hlavy, zapáchající pocení, zácpa apod. Protože se zdravovědou zabývám celý život, prošla jsem celou kúrou bez lékařského dohledu a nechala se vést intuicí. Jednou za týden jsem si dávala klyzma, a to střídavě heřmánek a citronovou vodu. Někdy jsem cítila potřebu citronovou šťávu vypít, třeba ze dvou citronu za den. Jindy zase šťávu z křenu, nebo z přírodně kvašeného zelí. Mohou se objevit také deprese. Je dobré chodit hodně do přírody. Ideální by bylo strávit alespoň ten první týden někde v horách, nebo u moře. Rozhodla jsem se, že budu pořádat speciální kurzy, kde začneme s hladovkou. Velice pomáhá meditace, ale, bohužel, většina lidí neumí ani relaxovat, natož provést hlubší meditaci, po které by cítili silný příliv energie. Já jsem se už naštěstí naučila obnovit si energii několika nádechy. Někoho může od pokračování diety odradit i zjištění, že se jim třeba celý druhý týden nesnižuje váha. Ve třetím a čtvrtém týdnu pak šla váha zase dolů, ale už jen po dekagramech. V posledním týdnu se váha neměnila, jen se vizuálně doformovala postava. Teď je mi líto, že poté, co jsem začala jíst, musím počítat s příbytkem pěti kilogramů, a to i v případě, že budu jíst o hodně méně, než před zahájením diety.“ 

A co vám dieta přinesla pozitivního, co můžete předávat klientům?

„Především zjištění, že dieta zdaleka není tak drastická, jak by se zdálo. Vůbec jsem netrpěla hlady, jak jsem se i sama obávala. Za odměnu se cítím naprosto vyčištěná, štíhlá, voňavá a omlazená. S úžasnou chutí jsem si koupila několik nových věcí na sebe a byla jsem nadšená, jak mi to zase sluší. Kromě prvého týdne, kdy mi šel tlak prudce dolů, a působily v těle toxiny, což mě oslabovalo, jsem pracovala. Dva týdny jsem pak léčila pouze klasickou reflexní terapii a pečovala jsem o maminku. Podařilo se ji tak postavit na nohy, že už chodí sama, oblékne se, dobře mluví a vrací se jí i krátkodobá paměť. Uvádím to proto, že péče o ni pro mne byla v době diety největší zátěží, nemohla jsem do přírody, což by mi velice prospělo. Asi na čtyři dny mne vystřídal manžel a já jezdila s návštěvou po Hřensku. Větší výškové rozdíly a schody mi sice dělaly trochu problémy, ale večer jsem se necítila unavená. A na závěr se pochlubím tím, že jsem po celou dobu hladovky rodině vařila.“

Vy jste vařila a nic nejedla?

„V těch „hladových“ dnech jsem vyvářela a pekla s takovým nadšením a takové speciality, jako nikdy předtím. Byla to pro mne asi jakási náhražka za jídlo, které jsem nesměla. Měla jsem z toho, co vařím, takový požitek, že jsem jídlo s láskou připravovala, intenzivně prožila jeho vůně, barvy. A to, že všem chutnalo. Vždy jsem si sedla a dívala se, jak s požitkem jedí. K tomu jsem si popíjela šťávu z řepy. Nemohla jsem ochutnávat, a tak jsem odhadovala, jak osolit a okořenit, podle vůně. Bylo to zajímavé zjištění, co vše lze čichem rozeznat. I když já na svůj čich spoléhala vždy. Některé nemoci rozeznávám podle čichu, někdy i po třech dnech cítím osobu, která u nás byla…“ 

Zmínila jste, že během hladovky se mohou objevit i deprese. Měla jste vy sama nějaké výkyvy nálady? Dodržovala jste vše přesně podle dr. Breusse, nebo jste si občas něco pozměnila? 

„Já se psychicky držela dobře. Změny nálady měl spíš manžel, protože se o mne bál a to se u něj projevilo zvýšenou nervozitou. Jeden den jsem jela do Prahy a vzala jsem si do skleničky Breussovu šťávu, která mi v tom vedru zkvasila. Napila jsem se a udělalo se mi hodně špatně. Od té doby jsem tu šťávu nemohla vzít do úst. Několik dní jsem tedy pila jen čaje, ale pak jsem prostudovala několik materiálů a usoudila, že do sebe musím dostat základní potřebné prvky z nějaké jiné zeleniny. Že musí být zásadotvorná a nesmí obsahovat bílkovinných částí víc, než Breussova řepa, mrkev… Řekla jsem si, že by to mohla být rajská jablíčka, paprika, okurka, kapusta a salát. No a od té doby jsem cucala šťávu z rajčat, kousala mrkev a poctivě plivala veškerou vlákninu i dužinu. Přínosem do dalšího období je i to, že jsem se naučila více kousat. Ale zatím ještě stále plivu vlákninu a slupky.“ 

Komu byste, po svých zkušenostech, tuto hladovku nedoporučila? 

„Hlavně ne psychicky narušeným či depresivním osobám. Absolutní zákaz je pro diabetiky. Ti musejí nejprve zcela zvládnout diabetes teprve pak pod lékařským dohledem začít s dietou.“ 

Myslíte, že si ještě někdy zkusíte hladovku?

„V každém případě se chci občas vyčistit minimálně týdenní kúrou, při níž lze zlikvidovat spoustu nemocí a nánosů v organismu. A mezitím budu vždy jeden den v týdnu držet hladovku. Přišla jsem tomu na chuť a docela mi nyní vadí obsah střev. Měla jsem za ten měsíc a půl hodně nových zážitků a pocitů, o nichž připravuji knížku, která by měla být i průvodcem touto metodou z hlediska ženského. Protože jak Dr. Breuss, tak Ing. Dvořák, který kúru podstoupil a popsal ve své populární knize, jsou muži, a ženský organismus má svá specifika.“

Objevilo se během hladovky či po jejím skončení něco, co jste nečekala, co vás překvapilo?

„Co mě překvapilo je, že někteří známí, i z okruhu lidí zabývajících se ezoterikou, se teď dívají jakoby skrze mne, možná se domnívají, že trpím nějakou nevyléčitelnou nemocí. Na druhé straně je dostatek těch, kteří jsou stejně jako já hladovkou nadšeni. A potvrzují, že se dá vydržet a má úžasné účinky.“

Připravily Marcela CHADŽIJSKÁ a Ilona MANOLEVSKÁ

Zdroj: http://www.e-stranka.cz/regenerace/2001/12/12obreus.htm

Kontakt

Lukáš Sehnal

LS.LUCKI@SEZNAM.CZ

Frenštát pod Radhoštěm
www.alternativni-masaze.webnode.cz/
www.elektrosmog-ostrava.webnode.cz/
www.uzivamecds.webnode.cz

777 64 81 94

Skype jméno: Lslucki

Vyhledávání

"V tobě žije člověk,
který hledí ke svému Bohu tváří v tvář,
Je věčný a je v kruhu sedmi velikých duchů.
Je nadevším, co v tobě vzteklé je nebo ustrašené.
Vládne všemi silami horního světa.
Je pánem svého vlastního života,
vlastního zdraví a dokáže to i u druhých.
Nic ho nemůže překvapit.
Žádná nehoda nebo "náhoda" zaskočit.
Nemůže být uveden do zmatků.
A nic ho nemůže překonat.
Zná podstatu minulého, přítomnéh i budoucího."

(z pozmámkového bloku jednoho Velkého člověka, rok 1924)

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode