Co nám lékaři neřeknou - 5. a 6. kapitola

5. Kapitola - Farmaka

6. Kapitola - zubní lékařství

5. Kapitola

Lékařská věda vymyslela řadu preparátů, které jsou schopné důmyslně přerušit určité procesy - depresi, bdělost, produkci žaludečních šťáv, ovulaci, vylučování hormonů, zánět, bolest atd. Došla k objevu jistých hrubých náhražek pro delikátní soustrojí lidského organismu, jako je inzulín pro lidi s cukrovkou nebo steroidy pro pacienty s Addisonovou chorobou (nedostatečná činnost kůry nadledvin). Medicína zkrátka dokáže jakoby zabránit klíči A, aby nepasoval do zámku B.

Co ale medicína 20. století nedokáže, to je právě léčení. Neznáme jediný lék, který by byl schopný, kromě antibiotik (bližší informace níže), odstranit byť jen tu nejmírnější nemoc. Ve skutečnosti všechny vyvinuté léky, které by měly léčit velká chronická onemocnění, jako je astma, artritis, ekzém apod., v nejlepším případě pouze zmírní některé příznaky, ale jinak většinou ponechávají velmi mnoho lidi v daleko horším stavu, než byli předtím. Je to v podstatě proto, že medicína nerozumí tomu, proč jsme nemocní. Lékaři rozumějí do nejmenších detailů tomu, jak se nemoci vyvíjí, ale jen zřídkakdy tomu, proč začínají.

Zkreslování údajů

Velkým problémem v lékařské vědě je podvádění neboli "překrucování dat". Nikdo přesně neví, jakého objemu podvody v lékařském výzkumu dosahují. I když se zkoušení léku provádí správně, trvá obvykle jen krátce a dokazuje pouze krátkodobou bezpečnost neboli přínos. Farmakologické společnosti dostanou pravý obraz toho, jak bezpečný či nebezpečný lék skutečně je až po té, co jsou léky uvolněny pro trh a sledovány na lidech jako jste vy nebo já. Doktor Sir Wiliam Asscher, bývalý předseda Výboru pro bezpečnost v medicíně prohlásil: "V době, kdy lék získává povolení, víme v případě nové chemické entity opravdu jen velmi málo o jeho případných rizikách". A navíc téměř všechny státy mají nevyhovující systém hlášení nepříznivých události, který se spoléhá pouze na dobrou vůli lékařů, že uznají a přiznají vedlejší účinky léků, které svým pacientům sami podávají.

Antibiotika

Díky práci Alexandra Fleminga se penicilin začal nesměle používat během druhé světové války proti životu ohrožujícím onemocněním (sepse, meningitida, pneumonie apod.). Bohužel 50 let po svém objevu se tento zázrak století stal jednou z nejvíce zneužívaných látek současného lékařství. Je ve velkém rozdáván v ordinacích kdykoli je podezření na hrozící infekci.

Donedávna se soudilo, že zbytečně podávaná antibiotika způsobují jen žaludeční nevolnost nebo alergickou reakci.. Ale přibývající odborná vyjádření dokazují, že opakované podávání antibiotik může natolik poškodit vnitřní rovnováhu organismu, že není vyloučen vznik tak závažných onemocnění jako je cukrovka, rakovina, ME - zánět mozku a míchy a dalších. Jsou známy i případy úmrti s diagnózou - předávkování antibiotiky.

Smutné je ovšem to, že viry se stávají z důvodů lehkomyslného a opakovaného podávání na antibiotika rezistentní (odolné - vzdorující léčbě) a v případě,kdy je jejich podání odůvodněné a jsou jediné, které mohou pomoci, tak již nejsou účinné...

Léky na astma

Přes lepší diagnostické možnosti a stále rafinovanější lékové koktejly, které by měly astma léčit, hromadný výskyt astmatu a úmrtí s ním spojených ustavičně vzrůstá. V současné době je těžké rozhodnout, zda je za umírání pacientů zodpovědné nemoc, nebo "léčba".

Ukázalo se, že pravidelné vdechování bet2minetik způsobuje hypersenzibilitu, tedy extrémní stažení průdušek a potencionálně fatální abnormální srdeční akci nebo rozšíření alergenu do vzdálenějších bronchů - průdušek, a tak zhoršení zánětu nebo stažení bronchiální svaloviny na nebezpečný stupeň.

Úmrtí na astma je často zaviněno velmi vysokými dávkami inhalovaných léků. Riziko smrti se dramaticky zvyšuje už jen využíváním 1,4 lahvičky inhalačního beta-minetika měsíčně.

Steroidy

Steroidy rychle dohánějí antibiotika jako léky, které jsou z nabídky léků nejzneužívanější. Steroidy napodobují činnost nadledvin, nejvýznamnějšího regulačního orgánu základních metabolických procesů. Potíž je vtom, že stejně jako antibiotika, se steroidy zdají být zázračnými léky. Dochází k obdobné situaci jako u antibiotik - to, co vyhrazeno pro výjimečné stavy, se nyní používá ma ty nejtriviálnější záležitosti.

Nejenže steroidy nejsou zázračným všelékem, ale navíc nedokáži vyléčit jedinou chorobu. A navíc bylo zjištěno, že se může trvale a oslabující poškození objevit už po týdnu od začátku léčby, byť nízkými dávkami.

Stejné, co bylo uvedeno výše, se týká léků na ekzém, hypertenzi, epilepsii, kombinovaných léků na srdeční onemocnění, antidepresiv a mnohých dalších.

Chemoterapie

Jestliže antibiotika a steroidy jsou tanky lékařské chemické války, pak protinádorová chemoterapie je nukleární hlavice. Žádná jiná nemoc není předmětem tak rafinovaných kombinaci chemikálií, jaké byly vymyšleny  na léčení rakoviny. Chemoterapie byla poprvé použitá pro léčbu zhoubných nádorů po druhé světové válce, zkoumání yperitu prokázalo jeho schopnost zabíjet živé buňky, především ty, které se rychle dělí, tedy buňky, které jsou ve střevech, kostní dřeni a lymfatickém sytému. Lékaři brzy přišli s myšlenkou, že by mohli yperit použít ke zničení rakoviny., která je tvořena vůbec nejrychleji se dělícími buňkami ze všech. Mnoho látek, které se nyní v chemoterapii používají, jsou příbuzné yperitu - není tedy divu, že jsou tak toxické.

Jedno z nejběžněji užívaných protinádorových chemoterapeutik je cyklofosfamid, který může způsobovat nucení na zvracení, padání vlasů a nechutenství, poškodit krev, srdce a plíce. Další lék cisplatina (Platinol, u nás je registrován jako Cisplatil, Platidiam a Platinex) vyráběný z těžkého kovu platiny, poškozuje nervy, ledviny a sluch a způsobuje epileptické záchvaty. Může přivodit až hluchotu, nevratnou ztrátu pohybových schopnosti, supresi kostní dřeně, anémii a slepotu. Protinádorové léky jsou tak toxické, že ti, kteří lék podávají, si musí nasadit gumové rukavice a bránit se vdechnutí. Tato opatření jsou naprosto nezbytná při přípravě a podávání jakéhokoli protinádorového léku.

Velké množství nejrůznějších studií prokázalo, že vedlejší a následné účinky chemoterapie velice často způsobí u člověka, který chemoterapii přežije, jiný druh rakoviny, a to mnohem těžší než byl předešlý.

Po více jak 30 letech můžeme tedy bezpečně říci, že od dob amerického presidenta Richarda Nixona, který v roce 1971 vyhlásil "válku rakovině", nedošlo k naprosto žádnému pokroku, i když vám onkologové budou tvrdit opak. Zhoubné nádory, které byly nevyléčitelné tehdy, nejsou vyléčitelné ani dnes. Skromné úspěchy dnešní chemoterapie jsou téměř totožné s tehdejšími. Navíc ve většině odborných studií nebyla nikdy zodpovězeny nejdůležitější ze všech otázek - pomůže vám chemoterapie žít déle, než byste žili, kdybyste tuto léčbu nepodstoupili?

Léky na léčení vedlejších účinků

Tak obrovský počet léků, které způsobují tolik nemocí, už nutí medicínu zaobírat se tím, jak bojovat proti nežádoucím účinkům lékařského "léčení". Už jsou i léky proti nutkání na zvracení po chemoterapii a léky působící proti strašným účinkům léčiv používaných po transplantacích. Jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než se vymyslí další lék, který bude působit proti účinkům léku, který se užívá proti nežádoucím účinkům toho úplně prvního léku...

  Kapitola šestá

Zubní lékařství - neškodné až do doby, než se ukáže, že je nebezpečné

Co byste řekli tomu, kdybyste slyšeli, že si lékaři vybrali jednu z nejjedovatějších látek, kterou člověk zná, neobtěžovali se ji vyzkoušet, pak ji nastálo vkládali do vašeho těla a ustavičně trvali na tom, že neexistuje žádné nebezpečí a že vám to nemůže uškodit?

Amalgam, což doslova znamená "smíchán s rtuti", byl jako zubní výplň objeven na konci 19.století jako levná sloučenina, která měla nahradit zlato, jež bylo velice drahé, a olovo, které bylo považováno za velice nebezpečné. Tehdejší společnosti zubařů sice dlouho diskutovaly, zda mají rtuťnaté amalgámové výplně používat a došly k závěru, že by se měly vyřadit. Jenže amalgám byl proti ostatním materiálům té doby o tolik levnější, že byl zprvu přijat u těch zubařů, jejichž pacienti byli chudí, a navíc byl povýšen na politický problém - takovou plombu si může dovolit každý. V době zavedení amalgámu neexistovalo žádné bezpečnostní testování - nic z toho, co je v dnešní době nutné k zavedení nového léku či léčebného prostředku. A amalgám se ze setrvačnosti a ze zvyku používá dodnes...

Kdyby znalosti, které jsou o amalgámu známy dnes, byly předloženy jakémukoli úřadu pro potraviny a léky v jakékoli zemi, neprošly by ani požadovanými testy na zvířatech, natož na lidech.

Rtuť je pro člověka mimořádně jedovatá látka. Uznávané toxikologické středisko University of Tennessee, které klasifikuje jedy podle jejich letální (smrtící) toxicity pro člověka, hodnotí rtuť číslem 1600, přičemž nejsmrtelnější jed plutonium má známku 1900. Toto hodnocení řadí rtuť mezi nejjedovatější látky, které člověk zná. Když světová zdravotnická organice požádala o názor světové odborníky na toxikologii rtuti, tak ti po prozkoumání vědecké literatury uzavřeli, že největší denní příjem rtuti u lidí pochází z amalgámových plomb. Vypočítali, že člověk denně přijme a zadrží 3 až 17 mcg rtuti ze zubních plomb a jen 2,6 mcg z ryb, mořských produktů, dalších potravin, vzduchu a vody. Doktor Lars Freiberg, hlavní poradce Světové zdravotnické organizace v záležitostech bezpečnosti rtuti a světová autorita v oblasti toxikologie rtuti prohlásil: "Neexistuje žádné bezpečné množství rtuti".

Zubní lékaři přinášejí sami na sobě obrovské množství důkazu o otravách rtuti - pitevní protokoly zubařů ukazují na vyšší koncentrace tohoto kovu v hypofýze s ostatní populaci. Všichni stomatologičtí mají vyšší koncentrace rtuti v centrálním nervovém systému, ledvinách a ve žlázách s vnitřní sekreci. Početné výzkumy dokazují, že rtuťové páry se neustále z výplní uvolňují, zvláště při žvýkaní a při konzumací horkých a kyselých pokrmů. Žvýkání zvyšuje v prostoru úst obsah rtuti šestkrát a samozřejmě čím více máte plomb, tím více rtuti se uvolňuje. Vstřebatelnost se blíží 90 procentům, z nichž se 74 procent zadržuje v plicích. A již za deset minut se 30 procent rtuti vstřebané do plic dostane do krve. Dál se velice rychle velké množství rtuti soustředí v játrech a ledvinách, kde působí doslova jak časovaný jed.

Onemocnění, která mohou souviset s amalgámem.

Rtuť a imunitní systém

Zdá se, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, jedné z nejdůležitějších složek našeho imunitního systému, což může vést k autoimunitní onemocněním, jako je roztroušená skleróza, lypus erythematodes (chronická zánětlivá choroba), zánětlivé onemocnění střev a pod.

Množství výzkumů a nejrůznější studie prováděné po celém světě potvrzují, že amalgám hraje roli jako příčina nebo zhoršující činitel alergií, autoimunitních chorob a i leukémie. V podstatě se ukázalo, že abnormality v buňkách bílé krevní řady, které se nacházejí take u leukémie, se po řádném odstranění plomb normalizovaly.

Myalgická encefalomyelitis a roztroušená skleróza

Není vyloučen ani vztah mezi otravou rtuti z amalgámových plomb a ME(Myalgická encefalomyelitida) a též roztroušenou sklerózou (RS) a dalšími sklerozujícími chorobami, jako je zhoubné onemocnění ALS. Britský lékař Patrick Kingsley, známý svými pracemi o RS a rakovině, a Hal Huggis ze Spojených států léčili stovky obětí RS a téměř vždy našli důkaz otravy rtutí. Kromě toho mnoho pacientů přecitlivělých na amalgám vykazuje klasické příznaky RS: pocit necitlivosti a brnění končetin, píchání v obličeji, chvění nebo třes rukou a nohou.

Otrava rtutí způsobuje také často nevysvětlitelnou chronickou únavu. Rtuť zasahuje do schopnosti červených krvinek přenášet kyslík - u většiny pacientů, kterým je proveden "oxyhemoglobinový test", je transportní schopnost červených krvinek přibližně poloviční, než by měla být. To vysvětluje, proč jsou chronicky unavení, ačkoli mají normální hladinu hemoglobinu.

Amalgám v těhotenství

Amalgamové plomby u těhotných žen mohou ovlivnit také rostoucí plod. Před několika lety provedené studie dokázaly, že rtuť z matčiných výplní prostupuje přes placentární bariéru a usazuje se v mozku jejího dosud nenarozeného dítěte.Při pokusu s březími ovcemi, kterým bly vložen amalgam do stoliček, byla již po třech dnech rtuť zjištěná v krvi plodů a plodové vodě. O 16 dnů později se rtuť objevila v hypofýze, játrech, ledvinách a částečně také v placentě. Za 33 dnů měla většina mláďat vyšší hladina rtuti než jejich matky. A během kojení měly matky v mléce osmkrát více rtuti než v krvi.

Existují též důkazy, že amalgámové výplně mohou ovlivnit plodnost, padání vlasů, alergie, zažívací potíže, mohou způsobit či zhoršit plísně - kandidózu, candidu albicans (způsobuje např. afty), Alzheimrovu chorobu a další.

Odstraňování plomb

Pokud se rozhodnete pro odstraňování amalgámových výplní, nenechte si odvrtat více než jednu či dvě plomby najednou a další nejdříve tak po čtyřech týdnech, jinak by vám hrozilo nebezpečí otravy jednak výpary, jednak případným spolykanými částečkami rtuti. Důležitá je také vaše příprava před plánovanou výměnou plomb. Měli byste se snažit buď již pomocí půstu (dva týdny, pod vedením lékaře) či pomocí stopových prvků (selen, zinek), nejlépe kombinací obojího, zbavit svůj organismus usazených těžkých kovů. Selen můžete doplňovat i stravou, která obsahuje selen - rýže natural, celozrnné výrobky, česnek, cibule, droždí. Zinek je obsažen např. v pivních kvasinkách, mrkvi, vejci, mořských plodech a pod.

Předem se též dobře informujte o náhradních výplních, abyste si mohli zvolit pro vás tu nejvhodnější. Uvědomte si, že vaše zdraví je jen ve vašich rukou a závisí jen na vašem rozhodnutí...